O Facebooku a přátelství

14. prosince 2011 v 19:10 | Helium |  pojednání
Takhle si vybíjím zlost.



Eva: Ahoj … ježiši, co se ti stalo
Bára: Co? Já tě zajímám?
Eva: O čem to mluvíš?
Bára: Nemám přece Facebook
Eva: Cože?
Bára: Mno, v pátek jsi mi řekla něco ve stylu, že ti nestojím za trochu toho kreditu, abys mi zavolala, že když nemám "face" jako bych neexistovala, a že radši sdílíš své pocity tlačítkem Sdílet s lidma, z nichž čtvrtinu neznáš, než abys mi zavolala. Facebook mi ničí život. Nejradši bych si do kůže vyryla: "Nenávidím Facebook"
Eva: Čím proboha?
Bára: Žiletkou z laboratoře přece.
Eva: Tak to na ruce… Ty sis chtěla podřezat žíly žiletkou z laborky? Proč?
Bára: Část důvodu už jsi slyšela, sestro. Sestro, jak dlouho jsi mě takhle neoslovila, pořád jsi jen Sára, Sára. Ji objímáš, s ní se vítáš, s ní všude chodíš, ona ví kdy letíš do Amerika. Od konce soustředění se toho tolik změnilo a já ani nevím proč. Vlastně ano i ne. Do konce prázdnin jsem Facebook měla, takže nechápu, proč jsem byla pořád mimo všechno dění. Do školního roku už jsem šla bez Facebooku a hned jsem byla mimi ještě víc. PROČ? I když tobě to může být jedno, ale mě to jedno není. Pořád tě beru za svou nejlepší kamarádku. A právě proto tě nechci nějak ovlivňovat, jen říkám co si myslím.
Eva: Baru … nebreč.
Bára: Kromě 1. září je celá doba, kdy chodím do školy a dá se říct i do divadla v pr***i! Přečti si můj deník.

Facebook bere naději!

ale je to jen můj osobní názor
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kexii Kexii | 8. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

Vím, že to, co ti tady napíšu, bych ti měla říct do očí. A taky to hned zítra udělám.
Sáru mám ráda. Jako sestru. Ale ty jsi jak moje dvojče. Sáře ráda povídám, co jsem zažila... Ale prožívám to s tebou!
To ty jsi byla u toho, když vznikla většina mých oblíbených hlášek, který jsem schopná opakovat při každé příležitosti(viz například Marcel a tvoje skvělé úpravy :)).
Pamatuješ si na výtah? Všichni byli rádi, že jsme venku. Všichni nás objímali. Tys mi jediná řekla, že jsem blbá, že jsem tam lezla.
Tys byla (krom maminky) první člověk, kterýmu jsem kdy řekla "Miluji tě". Pamatuješ? V primě, v učebně zeměpisu :)... tekrát mi to jen tak vyklouzlo... Ale byla jsem si tím jistá jako nikdy předtím a nikdy potom. A cítím to tak pořád. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Ať se jdou všichni kluci zahrabat :)

2 Helium Helium | Web | 8. ledna 2012 v 20:16 | Reagovat

Díky, víš, tehdy jsem to napsala jen ze zlosti a hodila to sem a nechávám to tu jen jako článek jako každý jiný. Ale teď jak jsem četla tvůj koment, tak mi do očí vhrkly slzy. Taky tě miluju a už je to za náma.

3 Kexii Kexii | 8. ledna 2012 v 20:25 | Reagovat

Děkuju :) A už žádný žiletky!!!

4 TeS TeS | 9. ledna 2012 v 16:31 | Reagovat

A já vás mám ráda obě dvě jako svoje sestry...protože lepší bych si ani nemohla přát... :)

5 Helium Helium | 9. ledna 2012 v 17:10 | Reagovat

Omg, holky, vy mě dojímáte :-P

6 Kexii Kexii | 9. ledna 2012 v 18:41 | Reagovat

Cha! A teď by mě zajímalo, koho to tady zajímá ;-)

7 Helium Helium | 9. ledna 2012 v 19:48 | Reagovat

nikoho :-D ale je to můj blog, takže je to jedno 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama